Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

TRENÉRSTVÍ SE NEDÁ NAUČIT.  TO SE MUSÍ POCHOPIT!!!

Multimentální trénink

Na této stránce budu postupně seznamovat čtenáře se svou verzí "suchého" tréninku pro dětské kategorie do MŽ, ale použitelné i pro kategorie starší. Nechci tvrdit, že je určena pro přípravné období, protože toto období trvá ve většině klubu pouhé 2 měsíce, ale já tuto "suchou" příprapravu doporučuju využívat celoročně.

Chci upozornit, že text je určen trenérům, kteří mají skutečný zájem se trenérsky obohatit, a že téma rozvíjím velmi ze široka, neboť si myslím, že tak trenéři lépe pochopí nutný komplex a souvislosti problematiky "suchého" tréninku.

Také popravdě přiznávám že jsem dlouho váhal, zda si dát tu náročnou práci a zveřejnit mé know how. Nakonec převážil názor, že ano. Takže ...

 

MULTIMENTÁLNÍ POHYBOVÉ HRY

aneb

trénink herního umění

K napsání tohoto metodického doporučení mě vyprovokovala stagnace v metodice našeho žákovského ledního hokeje a také nepochopení mé trenérské filosofie v jednom hokejovém klubu s přízviskem Akademie. Pochopil jsem, že držení se tradičních postupů je v českém hokeji velmi silně zakořeněno. Je to dáno zřejmě i českou konzervativní náturou. Nemáme rádi radikální změny. Když někdo (něco) vybočuje ze zažitého průměru, tak naráží na většinovou opozici. Naopak. Chápu současnou snahu o určitou změnu v trenérské metodice žákovského hokeje jako vývoj, ale nesprávným směrem. „Běží-li člověk po nesprávné cestě, vzdálí se pravdě tím více, čím je schopnější a rychlejší“( Francis Bacon). Snaha o změnu je nadále postavena na tradiční metodě. Svou prací to chci objasnit a napomoci změnit!

Přednostně měl být tento příspěvek určen pouze hokejovým trenérům mládeže. Ale jak sám čtenář jistě po prostudování pochopí, níže analyzované téma tréninku v přípravném období se obecně týká i dalších kolektivních sportů, jako florbal, kopaná, košíková, házená, ragby a další. Proto toto doporučení mohou využít i trenéři také v těchto sportech, neboť jsem přesvědčen, že sportovní metodika tréninku žáků je velmi chudá, a to nejen v ledním hokeji.

Český mládežnický hokej postupem doby značně slevil ze své kvality. Příčin, proč tomu tak je, je mnoho. Jsou příčiny, které my, trenéři, nejsme schopni dost dobře ovlivnit, např. méně dětí, vyšší konkurence nových sportů, větší pohodlnost dětí, vyšší zájem rodičů o vzdělání svých potomků atd. Chci se však podrobně věnovat tématu souvisejícím s tréninkovým procesem, který tedy trenéři mají tu moc změnit.

V první části chci objasnit a zdůraznit význam a dominanci pohybových her, potažmo duševních,  kognitivních (poznávacích) procesů v tréninkovém procesu přípravného (ale i hlavního) období žáků ledního hokeje. Druhá část navazuje na hru. A to představením originálních vícemíčových her s praktickými ukázkami. Ve třetí potom vysvětluju a doporučuju novou herní metodu, tzv. herní umění, založenou na důrazu duševních a duchovních, respektive mentálních aspektů herního výkonu. V závěru nabízím zcela unikátní tréninkové herní prostředky, které svým obsahem zásadním způsobem a plnohodnotně problematiku tréninku dětí v herních sportech řeší. A navíc jsou výbornou „mentální gymnastikou“.

Vývoj ve všech oblastech našeho života je nezadržitelný. Stejně tak tomu je v lékařství, v neurologii. Vědci v tomto lékařském oboru udělali v 21. století ohromné pokroky v objevování fungování mozkové činnosti. Tyto jejich nové a pokrokové objevy zasahují i sportovní vědu, potažmo sportovní trénink.  Metodika sportovních her díky těmto objevům dostává novou dimenzi. Avšak k českým trenérům, především u těch nejmladších kategoriích, se dostávají tyto informace jen zřídka a ještě velmi nenápadně. Často také zůstávají nepochopeny, nebo jsou v prostředí, které neustále lpí na tradičních trenérských metodách nakonec potlačeny.  

 

Tradiční trénink

Tradiční žákovský trénink je v přípravném období silně zaměřen na tělesnou kondici. Smyslem je „dát dítěti zabrat“. Dosud používaná metodika je již zastaralá, překonaná. Její tradiční členění a strukturalizace, především v oblasti pohybových schopností a dovedností je pro trenéry zavádějící. Zavádějící v tom směru, že se soustředí především a jenom právě na onu tělesnou složku sportovního výkonu. Na kondici po vzoru seniorského tréninku. Na to co je vidět.  Pouze na povrch, obal, formu. Ale to hlavní, co je skryto, tedy na obsah, na to, co je vlastně jádrem veškerých vnějších projevů, co je řídí, to je buď neznámo, nebo nedoceněno, přehlíženo či nepochopeno. Prioritou je tělesně kondiční složka tréninku.

Tradiční metoda tkví především v individuálním pojetí tréninku. Individualizuje a detailuje se víc a více. Zaváděné inovační metody, jako rozvoj core, balanční posilování apod. jsou postavené stále na individuálním principu. Trenéři tápou, jak s nabízenými novinkami nakládat, jak dalece na nich stavět svůj trénink. Místo abychom se tréninkem přibližovali hře, tak se jí vzdalujeme. Základem tréninku je cvičení 1-0. Jsou to bezduchá cvičení, jednotlivé činnosti se izolují, jde se do čím dál větších detailů, probíhají v neměnných, hře nepřirozených, laboratorních, uměle vytvářených ideálních podmínkách, odtržených od podstaty hry, bez vztahů, reakce a kontraakce, bez proměnlivosti, pohyb v tradičním tréninku je lokalizovaný, pravidelný, cyklický, je to dril, drezúra.

I. ANALÝZA POHYBOVÉ HRY

V následujících kapitolách se budu velmi podrobně zabývat složitostí pohybové hry. Budu často zabíhat do podrobností. Úmyslem je, abych tím čtenáři naznačil, jak je pohybová hra, činnost v ní a vše co této vlastní činnosti předchází komplikovaně a složitě propojené. A přes to je nakonec nutné zdůraznit, že se zde dotknu pouze zlomku toho, jak to v lidském organizmu při pohybové hře probíhá skutečně.

 

Přehled rozlišení sportů:

 

SPORTY

 

INDIVIDUÁLNÍ

 

KOLEKTIVNÍ

 

ZÁVODIVÉ

 

SOUTĚŽNÍ

HERNÍ

 

probíhá závod

 

soutěž

pohybová hra

 

soupeří vedle sebe

 

samostatně

proti sobě, v sobě

paralelní

solitární

 

sociální

 

běhy, cyklistika, plavání, veslování …

skoky, hody, vrhy, gymnastika, krasobruslení, střelectví …

lední hokej, florbal, kopaná, basketbal, házená, ragby …

 

hl. požadavky: tělesná kondice

 

pohybové dovednosti, estetika

komplexní

omezení pohybu soupeře je zakázáno

 

omezení pohybu soupeřem

není

omezení pohybu soupeře se vyžaduje

 

Tradiční či staronová metoda (snaha o inovaci ale na starých základech) žákovského hokeje v přípravném období je postavena na individuálním (paralelním či solitárním (osamoceném)) tréninku. Naproti tomu v následujícím materiálu nabízím radikálně rozdílnou metodu, postavenou na kolektivní a sociální bázi, která vedle tělesných schopností a dovedností řeší i psychomotoriku a sociomotoriku (pohybové vztahy) kolektivních pohybových her s důležitým mentálním propojením. 

POHYBOVÁ HRA

Jestliže chceme v trenérském umění ledního hokeje (nebo jiných herních sportů) pracovat kvalitně, pak je potřebné vycházet z dobré znalosti obecné charakteristiky pohybové hry. Při jejím pochopení potom logicky vyplyne, že vedle neustále upřednostňovaných vnějších pohybových činností mají nezpochybnitelnou funkci a důležitost také přehlížené vnitřní duševní procesy.

Pohybová hra je založená na vnitřním protikladu. Tyto protiklady jsou útok a obrana. Obě tyto protichůdné strany existují závisle na sobě, vzájemně se vylučují a podmiňují, nemohou plnohodnotně existovat jedna bez druhé, nemohou existovat bez sebe. Jeden protiklad chce zachovat daný stav, druhý chce jeho negaci. Je to jako jin a jang, čínský symbol vyváženosti a celosti vesmíru, jednoty protikladů. Výsledkem stálého boje těchto protikladných stran je v našem případě děj pohybové hry.

Ve hře dochází přirozeným a nezaměnitelným způsobem neustále k novým, průběžně proměnlivým, jedinečným a neopakovatelným situacím. Hra vzniká v samém počátku na základě duševních schopností všech hráčů vůči společnému předmětu, potažmo vůči sobě a až poté jejich následnou tělesnou realizací. Herní děj je složitou interakcí mnoha proměnných činitelů, vnějších mezi sebou, vnitřních uvnitř sebe, ale taky vnějších a vnitřních mezi sebou. Probíhá tak, že každý z hráčů (subjektů) se snaží svým herním potenciálem herní děj ovlivňovat, ten vzniká kontraakcí na akci, které tak na sebe vzájemně a neustále kontinuálně navazují, eskalují, hraje se. Fenomén hry tkví v (sou)boji o společný předmět. (Sou)boj chápejme jako dvojjedinost při kontinuálním prolínání soubojů, tedy duelů 1-1 na straně jedné a bojů o více hráčích (2-1, 2-2, …) na straně druhé. Boje a souboje jsou neoddělitelné, neohraničené, jsou v sobě. Herní prostředí je invazivní, diskomfortní, a deformující, je v ní neustálý větší či menší časoprostorový tlak a až těsný a mnohdy i tvrdý tělesný kontakt. Hra je v každém okamžiku jiná. Je o neustálých změnách, vztazích a reakcích. Ve hře hráči nikdy předem s jistotou neví, jak bude vypadat bezprostřední a následná herní situace, tím pádem jakou bude provádět svou herní činnost Hra je vždy originál, v němž hlavní roli hraje improvizace. Herní kvalitu hráče netvoří v žádném případě jen vnější pohybové schopnosti a dovednosti. Za těmito vnějšími viditelnými silami stojí vnitřní neviditelné síly, duševní funkce, procesy a dovednosti. Pohybová hra vyžaduje oduševnělou, smysluplnou činnost. Symbióza vnějších projevů a vnitřních procesů vytváří tzv. psychomotorickou součinnost. Psychomotorická součinnost je integrací. To znamená, že duševní a tělesné činnosti nestojí vedle sebe, nejsou spojené, nejsou pouhým součtem, ale jsou sjednocené, jsou v sobě, vzájemně v sobě rozpuštěné, jejich integrace je jakoby násobkem či mocninou, je to víc než pouhý součet. Jestliže chceme psychomotorickou součinnost rozvíjet efektivně, musíme ji rozvíjet současně, souběžně. Jakmile ji oddělíme na část psychickou a motorickou, efekt se ztrácí. V takto složitě komplikovaném procesu pohybové hry může nejlépe uspět pouze hráč, který své herní činnosti je schopen řídit svými kvalitně trénovanými duševními procesy.  

Složitost pohybové hry můžeme více či méně chápat, ale ne pochopit. Hra souvisí neoddělitelně s fungováním mozku, a tak jak neurologové nedokázali odhalit celé jeho tajemství, tak podobné je to s tajemstvím hry.

HERNÍ ČINNOSTI JEDINCE

Základem a obsahem každé pohybové hry jsou herní činnosti jedince (HČJ). V kolektivní pohybové hře o společný předmět musí proti sobě vždy fungovat dvě HČJ: útočné HČJ proti obranné HČJ a naopak.

Plnohodnotný rozvoj obou těchto HČJ musí probíhat za souběžné účasti obou stran, útočné a obranné. Tedy za minimální herní situace 1-1. Pouze za této situace (a vyšší) dochází ke střetu, konfrontaci, invazi, tedy k pohybové hře. Vzniká herní děj v herním prostředí. Jen v tu chvíli se může útočná HČJ reálně učit, rozvíjet a přehrát obrannou a obráceně. Jen v situaci 1-1 může věrohodně docházet k přechodům z obranné HČJ do útočné a opačně. Hráči si samovolně hledají své způsoby řešení herních situací, učí se hrát v řídící ale i podřízené roli. Obě HČJ se v konfrontaci vzájemně provokují k přehrání soupeřovi činnosti, jejich vzájemný antagonismus vede k eskalaci činností a tak se obě stany ve svém rozvoji mohou vzájemně obohacovat a vyvíjet.

V nejmladších kategoriích je žádoucí podporovat více útočné činnosti. Proti kvalitní útočné činnosti se potom může přirozeně a kvalitně učit a rozvíjet i obranná činnost. Když má navrch útok nad obranou, plynulost hry se neztrácí a vyvíjí se vzájemně obě fáze. V situaci obrácené, kdy je podporována obrana proti slabší útočné činnosti se tato nemůže adekvátně rozvíjet, hra je okamžitě v zárodku útoku přerušena kvalitou obrany. Chybí přirozený a efektivní vývoj jak útočné, tak i obranné HČJ. Podporou útočné fáze u nejmladších kategorií je myšleno to, aby trenéři ztížili bránícím podmínky (bez holí, otočené hole, pohyb jen vzad, simulované bránění), ale současně též aby pochvalou oceňovali více útočnou činnost (uvolnění s pukem, míčem, originální řešení …) než obrannou „hru tělem“ (chyť jak můžeš). Čím starší kategorie, tím se důraz na obranné HČJ postupně zvyšuje.

Subjektem, který tyto herní činnosti vytváří a realizuje je samotný hráč, přesněji jeho herní potenciál. Ten při každé své herní činnosti musí skloubit její tři fáze:

Fáze jednotlivé herní činnosti:

  1. Herní vnímání
  2. Herní myšlení
  3. Herní provedení

1. Herní vnímání (percepce)

Vnímání - proces příjmu a zpracování informací z okolí pomocí smyslových orgánů (receptorů). Výsledkem je vjem, neboli souhrn vlastností předmětů, které působí na naše smysly.

Ve hře to představuje získávání vstupních informací, periferní vnímání, filtrované vnímání, tzv. čtení hry, letmé čtení hry. Důležité je si uvědomit, že každá herní činnost jedince vzniká a probíhá na základě vnímání zpráv obsažených ve vnějších pozorovatelných projevech spoluhráčů a soupeřů. Jak smyslově vnímáme hru, tak si vytváříme svou herní skutečnost. Čím lépe pracují naše smyslové orgány, tím lepší a diferenciovanější je naše herní vnímání. Čím je naše vnímání různorodější, tím pestřejší a plastičtější je obraz herní reality.

V životě a ve hrách obzvlášť má rozhodující význam vnímání zrakové. Zrakový vzruch vede do zrakového centra v kůře mozkové, kde dostáváme vjem. Díváme se očima, ale vidíme mozkem. Co vidí ve hře zrak (mozek), je však pouze nepatrná část herní reality. Mnoho nám z ní uniká. Naše zrakové ústrojí vnímá hru jen v jednotlivých obrazech, mezi nimi na zlomek vteřiny „oslepneme“. Mozek potřebuje čas, aby zaznamenal novou informaci. Vnímáme jen asi 20 obrázků za vteřinu a ty pak mozek prezentuje jako nepřetržitý pohyb, jako film. Nikdy však opravdu nevidíme detaily rychlostního pohybu, jak skutečně probíhá a vypadá v reálném čase. Percepční zkušeností a vhodnými tréninkovými podněty, nejlépe herními, se zrakové vnímání zlepšuje. Sportovní vědci už v minulosti zjistili, že právě hráči kolektivních sportů mají nejrozvinutější periferní vidění. Navíc je toto vidění ještě doplňováno vnímáním z dalších receptorů, sluchových a hmatových. Jedna z dalších teorií vnímání navíc říká, že k vytvoření vjemu se podílí, krom informací z receptorů, i inteligence, myšlení, naše minulé zkušenosti a další. S tím lze souhlasit. Výsledkem je tedy nakonec komplexní herní, velmi často až intuitivní vnímání hry.

V tréninku sportovních her, i v obecné „suché“ přípravě, musí být herní vnímání cíleně a neoddělitelně zakomponováno do tréninkových prostředků, tedy do herních tréninkových prostředků. Je třeba rozvíjet kvalitu (výběr a složitost) i rychlost vnímání. Hráč např. při rozvoji rychlostních pohybových schopností vždy potřebuje současně rozvíjet svou percepční rychlost a její kvalitu, to znamená rozvíjet komplexně herní rychlost, která je v první řadě integrací vnímání s dalšími následnými duševními a poté tělesnými pochody. Akce začíná vždy vnímáním herní situace. Herně sečtělý hráč je schopen už svým filtrovaným zkušeným vnímáním rozlišit ty nejdůležitější informace od těch méně důležitých a tím zrychlí proces výběru složitého vizuálního signálu probíhající herní situace. Jinými slovy percepčně zkušený hráč vnímá a přečte kontinuálně proměnlivé složité herní situace kvalitněji a rychleji než hráč, který je percepčně nezkušený, který nebyl percepčně zatěžován, vnímatelně trénován. Hráč se musí učit umět vnímat!

A právě v drtivé většině tréninkových tělesně kondičních prostředků v kondiční přípravě přípravného období se trenéři vůbec vnímáním (a následně pak dalším duševním procesům), této prvotní herní fázi, nevěnují nebo jen velmi okrajově. Dominantní je pro ně čistá tělesná kondice po vzoru dospělých, v lepším případě se věnují pohybovým dovednostem, ale i ty jsou ochuzeny o zrakové vnímání.

2. Herní myšlení, režie hry, taktika.

Na základě dodaných informací ze zrakového centra, následují v motorickém centru mozkové kůry složité myšlenkové operace – analýza, syntéza, indukce, dedukce či analogie. Díky množstvím podnětů se tam hromadí zásoby taktických vědomostí a herních zkušeností, dlouhodobým herním tréninkem se vytvářejí pohybové programy, zdokonaluje se „čtení mezi řádky“, umění dešifrovat řeč těla, herní korekce, předvídavost, prostorová orientace, timing, improvizace, imaginace, intuice, instinkt. U hráčů, herně inteligentních hráčů, se očekává jistý stupeň herní rafinovanosti, vychytralosti a lstivosti v tom dobrém slova smyslu. Naopak u hráčů, u kterých je herní inteligence nižší, je potom patrná herní strohost a naivita. Nutno zde konstatovat, že herní inteligence je do určité míry vrozená, ale jedním dechem se okamžitě musí dodat, že vhodným časným a častým herním podněcováním je možné herní myšlení zlepšovat. Bylo zjištěno, že neurologická vývojová křivka se blíží vrcholu už mezi osmi až deseti lety věku dítěte. Děti tedy potřebují být mentálně stimulovány především v raném věku, kdy mozková kapacita roste nejrychleji.

Rozvíjející se myšlení pomáhá vytvářet složitější způsoby hry a na druhou stranu současně složitější způsob hry urychluje rozvoj komplikovanějších způsobů myšlení. Ve hře je tak přítomen silný popud, který dítě ideálně vede k novým situacím, podnětům a vnitřně je nutí poznávat, zkoušet, tvořit a konstruovat.

Hráči, kteří mají problémy s herním vnímáním, mají následně i problémy s herním myšlením. Je to podobné, jako když má školák problémy se čtením textu a své veškeré soustředění musí věnovat čtení, ale nedostává se mu potom již dostatek koncentrace na myšlení, na pochopení čteného textu. Čte, ale nechápe čtené. A tak i u některých hráčů můžeme vypozorovat nechápání a nepochopení vnímané herní situace z podobného důvodu. Můžeme to nazvat herní dyslexií.

Kognitivní procesy

Herní vnímání a myšlení spolu vytváří kognitivní neboli poznávací funkce. Oba dva tyto duševní procesy, vnímání i myšlení, mají sice svá centra v mozkové kůře, ale na různých místech. Jsou to rozdílné duševní procesy a není možné je využívat obě současně v plném rozsahu a efektivně. Herní vnímání i myšlení se v herní praxi ve svém zapojení velmi jemně nepravidelně střídají, v iniciaci akčně balancují mezi sebou. I zde se uplatňuje rozdílná kvalita fungování dle individuálních dispozic, ale také podstatnou roli tu hraje herní zkušenost.

Ačkoli věda v oblasti neurologie udělala velké pokroky, záhad kolem fungování mozku, jeho myšlení a kognitivních procesů zůstává pořád mnoho. Co je však sportovním vědcům čím dál více zřejmé je fakt, že je třeba mozek trénovat jako ostatní svaly v těle. A v mnohem větší míře! Mozek je prostě ten nejdůležitější „sval“, který vše řídí.

Jestliže při současném klasickém žákovském tréninku chybí herní vnímání, v ten okamžik se nemůže zapojit ani následné herní myšlení, nemohou fungovat vnitřní kognitivní procesy. Absolvovaná tréninková cvičení jsou pak bezmyšlenkovitá, bez snahy po určité logice činností. Nejsou progresivní, nejsou herní.

3. Herní provedení

Po herním vnímání a myšlení dochází k finální fázi jednotlivé herní činnosti, kdy se odstředivými nervovými dráhami dostává pohybový povel přes míchu do svalů. Ty potom vykonávají zamýšlený pohyb, zpohybňují myšlenku. Celý cyklus se tak uzavírá, aby opět nový začal. Všechny tři fáze jednotlivé HČJ probíhají ve hře současně.

Celý cyklus herní činnosti může probíhat za vědomého myšlení, kontrolovaně, a nebo podvědomě (nevědomě), spontánně, automaticky. Když funguje podvědomě, nekontrolovaně, pohyby jsou automatické, rutinní, koordinované a rychlé, jsou řízeny intuitivně, jakoby šestým smyslem („Udělal jsem to, ani nevím jak.“). Naproti tomu když se dostane hráč do fáze myšlení vědomě řízených kognitivních funkcí, dochází ke kontrolované činnosti provedení, zhoršení koordinace a ke zpomalení. Hráč tak ve své složité herní praxi neustále přechází, balancuje mezi vědomými a podvědomými funkcemi. Ve finále tak dochází ke spojení mezi vědomým myšlením (kontrolovaným, tvárným, ovlivnitelným) a nevědomím (automatickou, neovlivnitelnou). Herní činnosti pak ve hře probíhají na bázi vědomě-podvědomé. Hra je totiž příliš složitá na to, abychom ji kontrolovali pouze „objektivním“ vědomým mentálním úsilím. Herně zkušený hráč využívá více podvědomou, hráč začátečník zase vědomou fázi.

Herní podmínky (viz výše Pohybová hra) a herní činnosti v nich úkolované může trenér hráčům na základě svých trenérských zkušeností a zpětných analýz různě upravovat a modelovat, od herní jednoduchosti a nenáročnosti až po náročná a nadnáročná herní cvičení či průpravné hry.

Hráč = jedinec 

HČJ musí obsahovat všechny tři fáze. Ty lze nejlépe vyprovokovat herními situacemi (min. 1-1), pohybovou hrou. Hráč se dostává do herního děje, je do něj integrován, pohlcen, je s ním sjednocen. Je aktivní součástí herního sociálního děje. V tu chvíli používá a využívá herní kognitivní funkce i herní provedení, stává se z něj HRÁČ, jedinec, jedinečný (originální), jedinečně a osobitě hrající individualita.

Závodník = jednotlivec

V situaci absence kognitivních procesů, tedy v „neherní“ tréninkové pohybové činnosti, většinou v ryze tělesně kondičním tréninku, nemůžeme hovořit o „herní“ činnosti jedince. Jedná se pouze o pohybovou činnost jednotlivce v paralelní, velmi často solitární (osamocené)) situaci. Jednotlivec je jednotlivý, je jednotlivou oddělenou částí tréninkového děje, není hráčem, je odděleně trénující individualista.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pojem „herní činnost jednotlivce“ je nesmyslný. Buď to je herní činnost jedince a nebo pohybová činnost (dovednost) jednotlivce, bez výrazu „herní“.

Hravost

Měli bychom rozlišovat pojmy hravost a hra. Je rozdíl „hrát si“ (hravost, 1-0) a hrát (hra, 1-1). Pro hravost je typické samostatně sám si hrát se svým vlastním předmětem, pro hru naopak společně všichni hrají o všem společný předmět. Hravost můžeme chápat také jako zručnost (dovednosti s míčem prováděné rukama), nožnost (dovednosti s míčem prováděné nohama), nebo v pokročilé fázi integrace zručnosti a nožnosti. V hravosti se rozvíjí ofenzívní činnosti (jistota ovládání předmětu), ve hře naproti tomu obě vzájemně se ovlivňující antagonistické činnosti, ofenzívní i defenzívní. V hravosti chybí pro pohybovou hru typická herní dimenze ((sou)boj o společný předmět), a tím pádem i nepostradatelné kognitivní funkce.

 

HRAVOST

HRA

1-0

1-1

SAMOSTATNĚ

SPOLEČNĚ

SÁM

VŠICHNI

SI HRAJE

HRAJÍ

SE SVÝM PŘEDMĚTEM

O SPOLEČNÝ PŘEDMĚT

KOORDINACE, DOVEDNOST

KOMPEX

OFENZÍVNÍ

OFENZÍVNÍ - DEFENZVNÍ

 

V tréninkovém procesu je hravost velmi často považována za HČJ. V těchto případech ale skutečné HČJ realizovány nejsou. Hravost je pseudo HČJ. Na trénincích tak chybí ve větším objemu (a často i kvalitě) tréninkové prostředky obsahující nutné kognitivní funkce. Záměna hravosti za HČJ se děje především v hlavním období na ledě, protože v období přípravném je HČJ či hravosti věnováno ještě mnohem méně pozornosti, neboť dominuje tělesně kondiční složka.

V českém hokeji si již delší dobu ztěžujeme na menší počet kvalitních obránců, resp. na nižší úroveň kvality hry obránců. Zde můžeme hledat jednu z příčin. Hravosti (1-0) je dán nepoměrně větší prostor v našem tréninku než opravdovým HČJ. Hravostí se věnujeme pouze a jednostranně ofenzívním dovednostem, ale protože u čisté hravosti chybí defenzívní protihra, potom chybí herní prostředí, herní děj, a tím pádem rozhodující zapojení kognitivních funkcí. Tak chybí rozvoj reálných ofenzívních HČJ a úplně se navíc postrádá přítomnost obranných HČJ.

Hravost je nutné rozvíjet, je jistým podpůrným učebním prostředkem HČJ. Ale v rámci organizovaných kolektivních tréninků by hravost v přípravném období měla být prováděna pouze ukázkově a instruktážně třeba v odpočinkové fázi a zadávat tyto individuální dovednosti jako domácí úkoly. Hráče je výchovné a účelné postupně vést k tomu, aby se na zvyšování své výkonnosti podíleli i oni sami ve spolupráci s rodiči. Aby se každodenní domácí individuální trénink stal samozřejmou součástí hráčova mimotréninkového života. Cvičení hravosti není tělesně namáhavé ani náročné na prostor. Míč by se měl stát pro každého dětského sportovce tou nejlepší hračkou! (Viz Trenérské listy č. 30, rok 2005 – Koordinační cvičení mimo led)

Hravost ve hře

Hravost jako prostou individuální dovednost lze integrovat i do vztahově složitého sociálního herního děje. V tu chvíli hravost i hra dostávají zcela jiný charakter, silně se rozptyluje hráčova herní koncentrace a tím se zvyšuje náročnost, především na herní periferní vnímání a tělesnou i duševní koordinaci. Hra se zpomaluje, aby se naopak zintenzivnily jak nové dovednostní kreace, tak především duševní funkce ve společné vzájemné součinnosti. Hravost ve smysluplné herní lokomoci se tak přibližuje hře.

Pro názornost hravosti ve hře uvádím ukázku průpravné hry:

Hra 3-3, všichni hráči mají míč a driblují s nimi (hravost, zručnost) a souběžně hrají o 1 společný míč kopanou (přihrávanou).

Hravost a hra je dětská přirozenost

Hravost a hra je dětská přirozenost plynoucí z dávné živočišné nutnosti. Dítě má hravost a hru v sobě zakódovanou, přináší si je na svět jako dědictví po svých lidských ale i dávných zvířecích předcích. Pro ně tehdy hra byla nezbytná příprava na boj o přežití. Silnější jedinci (mláďata) přežili na úkor slabších. Dlouhodobým vývojem, a v poslední době též prudkou změnou životního stylu, se lidský jedinec bez hry jako přípravy na boj o přežití již obejde, přežije. Ale dětem v prvních fázích jejich života tento dar hry jako přirozený rozvoj jejich individua na přežití (zatím!) přetrvává. Ovšem pouze do určité doby. Jestliže tato herní přirozenost dítěte není podchycena a dále využívána, postupně se vytrácí a dítě nakonec pomalu podléhá současné přetechnizované civilizační pohodlnosti. Leniví.

Proto je žádoucí, aby dítě bylo v tomto pro ně přirozeném pohybovém dědictví včas, tedy už od batolecího věku vhodně pohybově iniciováno a podporováno. Tento apel platí pochopitelně pro rodiče, neboť oni jsou nejvíce zodpovědní za tento úsek života dítěte, do věku než se socializuje, a kde už se na vývoji dítěte podílejí i další vlivy (viz www.kameveda.cz).  

Ale i trenéři nejmladších kategorií začínajících už od 4 let by měli maximálně využívat a kultivovat tento skrytý dětský hravý a herní potenciál a své „tréninky“ stavět na herních principech.  

Hravost a hra je pro dítě silně motivující

Pro dítě je hra především radost a zábava. To jsou nejdůležitější motivy dětské hry. Může v ní uplatňovat své přirozené, svobodné a spontánní rozhodování na základě úrovně svého rozvoje, tempa, zájmu a svých zkušeností a schopností.

Herní emoce

Emoce jsou procesy, které duševně podbarvují každou lidskou činnost. Jsou-li pozitivní (euforie), jsou hnacím motorem, jsou-li negativní (tréma), jsou naopak brzdou. Hra je vysoce emoční, a ve spojení s pozitivními prožitky se hra (herní dovednosti v ní obsažené) prokazatelně lépe rozvíjí a učí.

Trenéři si často při hodnocení výkonu svých dětských svěřenců stěžují, že hráčům chybí v utkání nasazení. Jestliže ale absolvují dlouhodobě tréninky, které jsou „neherní“ a nezáživné, to znamená nemotivující, bez nasazení, bez prožitku, bez patřičných emocí, nelze se tomu divit. Na trénincích s dominancí herních prvků, které nutí hráče ve snaze překonat soupeře podat co nejlepší výkon, je o motivaci, nasazení a silné emoční prožitky přirozeným způsobem postaráno. Transfer těchto pozitivních emočních stavů z tréninku do utkání dává potom hráčům šanci, že se vyrovnají námi obdivovanému hernímu nasazení zámořských hráčů.

Nejlepší motivací je úspěch

Každý hráč potřebuje trénovat s pocitem, že jeho tréninkové snažení má smysl. Potřebuje zažívat úspěch, vítězit. Vítězství se rodí z herní konfrontace. Hráč na tréninku potřebuje mít možnost se dostávat do četných herních výzev, do herních minisoubojů, aby měl pak možnost v případě úspěchu v nich překonat soupeře. Úspěch a vítězství v minisoubojích tréninkové hry dodává hráči nové duševní síly, to je chuť, motivaci a zdravé sebevědomí do dalších tréninků.

Trenéři však musí umět u některých hráčů včas rozpoznat případnou namyšlenost a přeceňování jejich dovedností a korigovat ji do patřičných mezí. Na druhou stranu je potřeba, aby se s konfrontačním prostředím a neúspěchem v něm uměli hráči vyrovnat. Opět s dopomocí trenéra.

Ve zdravé soutěžní atmosféře se pochopitelně nejraději vyžívají soutěživé typy hráčů.  

Rozvoj herní všestrannosti a koordinace

Jak už bylo uvedeno výše, největší nárůst mozkové kapacity se udává do věku cca 10 let. Dětský věk je tedy optimální na učení se novým dovednostem. Jejich centrální nervový systém je nastaven na absorbování nových vjemů. Tento zlatý věk motoriky nesmí být zlikvidován víceméně jednostrannou tělesnou kondicí. Naopak. Ve všeobecné přípravě je důležitější absolvování kvantity pohybových dovedností nad jejich kvalitou. V tomto období je výhodnější zvládat více dovedností průměrně než jen pár dovedností excelentně. U dětí bychom měli rozvíjet učenlivost, umění učit se učit, aby hráči byli trénovatelní. Důraz klást na kondici duševní a souběžně, ale až jako druhotnou, brát kondici tělesnou.  

V přípravě rozlišujme všestrannou herní přípravu a všestrannou sportovní přípravu. V kolektivním tréninkovém procesu by měla být věnována největší pozornost rozvoji herní všestrannosti. Poznat, prožít a „ohmatat“ všeliké hry ze všech stran a v jejich nepřeberných modifikacích, skrz naskrz. Manipulovat s různou herní náročností. Smyslem všestranné herní přípravy v dětském tréninku není naučit se řešit určité fixní herní situace, trenérem určenou taktiku. Jde o to, aby dítě samo pochopilo zákonitosti hry a dokázalo se pak postupně orientovat ve spleti hry. Dítě se musí tak všestranně vyhrát, aby se dokázalo ve hře rozhodovat intuitivně samo. A v návaznosti ono herní rozhodnutí též pohybově realizovat.  

Tuto herní fázi je vhodné v tréninku vyplňovat pestrou koordinací a kooperací, které opět vyžadují silné zapojení centrálního řídícího systému, mozku.

Všestrannou sportovní přípravu, to znamená kromě herních sportů i individuální sporty (gymnastiku, cyklistiku, plavání …) směrovat do mimotréninkové aktivity. Je všeobecně známé, že dnešní děti mají mnohem méně spontánního pohybu, než tomu bylo v minulosti. Pro dnešní trenéry tak vzniká nový úkol, kterým je postupně vést děti i k individuálnímu „tréninku“ navíc, mimo trénink organizovaný. V minulosti měly děti právě tuto herní všestrannost běžně zažitou a těžili z ní. Spontánně hráli různé hry ve svém volném čase. Mimo jiné tak i svou duševní kondici rozvíjeli v takovém objemu, který dnešní organizovaný trénink nemůže zdaleka nahradit. Tento herní (kognitivní) handicap dnešní generace dětí musí dohánět na společných trénincích.

V první řadě se tedy snažme využít dětský věk k tomu, abychom do dětí dostali herní dovednosti silně ovlivněné duševními procesy, protože nikdy jindy už toto nebudou děti schopny tak efektivně strávit a rozvinout. Nepřeskakujme tuto důležitou a jedinečnou fázi vývoje! Až později, v pubertě, tedy v době zvýšené hormonální tvorby, se můžeme efektivně zaměřit na speciální rozvoj tělesných schopností, tělesné kondice!

 

Rozvoj herní tělesné kondice

V tradičním kondičním tréninku rozvíjíme tělesné pohybové schopnosti, které jsou svou funkční kvalitou zcela odlišné od potřebných herních pohybových schopností, které vyžaduje hra. Rozvíjíme je izolovaně, uměle. Je to atletický přístup k pohybovým schopnostem.

Prostřednictvím herního principu rozvíjíme nenásilným a samovolným způsobem všechny složky sportovního tréninku komplexně, včetně tělesných pohybových schopností. V každé pohybové hře jsou zastoupeny vždy různým podílem rychlostní, obratnostní, silové i vytrvalostní pohybové schopnosti. Díky hře se však dostávají do potřebné herní podoby, rozvíjíme herní kondici (viz zpět na Herní vnímání Herní myšlení Kognitivní procesy).

To znamená, že už rozvíjíme herní rychlost, herní obratnost atd. Ve hře jsou tyto schopnosti vzájemně propojené, v průběhu hry se podporují a přecházejí dle vývoje a potřeby jedna v druhou.

Navíc je možné herní prostředky modelovat tak, abychom docílili zvýrazněného rozvoje pouze určité pohybové schopnosti.

Např.: Herní rychlost

Florbal 3-3, vždy po ztrátě míčku (přihrávka, střelba, odebraný míček soupeřem) se onen hráč musí dotknout dvou (všech tří) soupeřů, teprve potom se může opět zapojit do hry.

Herní obratnost

Košíková 3-3, vždy po získání míče driblink, hned otočka bez míče a navázat driblink.

Herní síla

Ragby 3-3 v kopci, na znamení pohyb jen po jedné noze. Další znamení pohyb libovolný.

 

Díky vysoce emočnímu a motivačnímu stupni, které v sobě herní prostředky obsahují, se mladí hráči při herním tréninku dostávají do vysoké herní eufórie, která odblokovává duševní a kondiční bariéry a dochází k hodnotnějším a trvalejším výsledkům.

Ve starších kategoriích často dochází k duševním stavům, že hráči jsou již každoroční a mnohaletou klasickou kondiční přípravou v přípravném období psychicky otrávení. Ale právě touto herní přípravou u žáků se bourá zažitý stereotyp a vytváří se takový duševní stav, aby nedocházelo k otupění a nechuti ve starším věku, kdy je potom v dorosteneckých kategoriích nezbytné se speciálně a s akcentem věnovat kondičnímu drilu. U žáků je tento kondiční dril v organizovaném tréninku zbytečný a i z duševního hlediska nezdravý.

Se snahou o detailnost a dokonalost rozvoje tělesné kondice se zachází už tak daleko, že se pro hráče najímají speciální kondiční trenéři. V seniorské kategorii se to ještě pochopit dá, ale tato móda se začíná zavádět už i u mladších kategorií. Kondiční specialisté se pak věnují víceméně obecné tělesné kondici s atletickým přístupem, bez žádných či minimálních souvislostí s hrou.

Když už angažovat u mládeže kondiční trenéry, tak ne na kondici tělesnou, ale trenéry na kondici duševní! Rozvoj CNS je alfou a omegou herního umění, každé sportovní hry. A zde je právě problém, protože naše sportovní metodika je zaměřená silně tělesně a tato duševní oblast je neznámá, a proto tito trenéři tu nejsou a ani zatím být nemohou. V této oblasti naše herní sporty strádají.

Ohnisko hry

Zanalyzujeme-li pohybovou hru, zjistíme mimo jiné, že je v ní prostor, kde probíhá herní děj vysoce intenzívním způsobem. Je to ohnisko, těžiště či centrum hry. Určujícím prostředkem tohoto prostoru je společný předmět, míč nebo puk. V bezprostředním okolí míče (puku) se hra zhutňuje, je zde nejvyšší herní akčnost a dynamika. Odehrává se zde koncentrovaná, ryzí hra. Zde se rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. Hráči v tomto ohnisku hry podávají nejvyšší herní výkony. Čím jsou hráči od ohniska hry (od společného předmětu – míč, puk) dál, tím se jejich herní intenzita postupně vytrácí, hra je pozičnější, pomalejší, řidší.

Čím jsou hráči mladší, s nižším herním myšlením, tím je ohnisko hry prostorově menší. Proto je efektivní u mladých hráčů vytvářet na trénincích více ohnisek, hrát s menším počtem hráčů, hrát na menších prostorech. Např. ragby, přihrávaná 5x  2-2 (20 hráčů), všichni na jednom prostoru.

Až s vývojem abstraktního myšlení, to je přibližně začátek puberty, se význam hry na větším prostoru a s více hráči zvyšuje.

 

Herní reaktibilita a reakce

Reaktibilita je schopnost, míra připravenosti reagovat. Je prvotním předpokladem odpovědi organismu na určitý podnět, na reakci.

Většinou rozlišujeme dva druhy reakce:

  • prostá reakce: hráč reaguje na jeden daný podnět předem určenou pohybovou odpovědí
  • výběrová reakce: cvičení zahrnují dvě nebo více dvojic podnět-reakce. Podněcuje se tak centrální nervový systém k rychlému a správnému rozhodnutí a pohybové odpovědi.

Hra je o neustálém kontinuálním výběrovém složitém herním reagování. Rychlost reakce je určena dobou mezi objevením podnětu a momentem zahájení pohybu, kterým hráč reaguje na podnět. Úzce souvisí s kognitivními procesy. Podstata zdokonalení pohybové reakce spočívá ve vytváření programů reakce, tedy vzorců vnímání, zpracování informace a pohybové odpovědi ve vazbě na určitou třídu podmětových, čili herních situací. Hráči s vyšší úrovní herní praxe dosahují vyšší úroveň rychlosti reakce. Celkové zlepšování herních reakcí je přirozeně řešitelné formou absolvování herního děje, nejlépe zasazeného do zmenšených herních prostorů s široce spektrální herní modifikací. A dlouhodobým působením. Předpokládá se, že vhodným tréninkem je možné zdokonalit prostou reakci o 10-15%, výběrovou o 15-30%. Optimálním tréninkem pro zdokonalení složité výběrové reakce jsou pohybové hry!

V tradičním kondičním tréninku podněty herní reakce v dostatečném množství evidentně chybí.

Hráčské herní přednosti

Každý hráč je svým způsobem herně jedinečný a osobitý. Má svůj komplex herních dispozic, schopností a dovedností, který je ale u každého jinak strukturován, je postaven na jiných herních přednostech. Tyto své herní přednosti mohou mladí hráči vždy nejlépe uplatnit v situacích, které to nabízejí. A hra je tou možností.

Trénink na herních principech nabízí mladým a vyvíjejícím se hráčům komplexní škálu možných uplatnění, ve kterých mohou nacházet a najít ty, které jim dle jejich jedinečných a osobitých dispozic nejlépe „sednou“ a které tak mohou dále co nejlépe rozvíjet. Ať jsou hráčovy předpoklady v tělesných schopnostech a jiného hráče v duševních, oba mají ve hře šanci své silné stránky najít a dále optimálně a přirozeným způsobem rozvíjet. Hra je všestrannost, která to nabízí.

Není efektivní přebudovávat strukturu herních dispozic hráče k obrazu svému. Unifikovat hráče, chtít, aby všichni hráli stejně. Toho trenér nemůže nikdy dosáhnout!

Úzce pojatým kondičním tréninkem omezujeme u hráčů hledání jejich možných herních předností, brzdíme jim v jejich optimálním a přirozeném vývoji.

Herní alternativy a kompenzace

S herními přednostmi hráče souvisí i herní alternativy a kompenzace, které doplňují celkový herní výkon jedince. Ve své hře se hráč snaží pochopitelně využívat především svých silných herních stránek. Často však také naráží na náročné herní situace, které není schopen vyřešit. Je omezen svým herním potenciálem. Musí potom dle svých možností hledat náhradní, alternativní či kompenzační způsob řešení. Je výhodou, když si hráč dlouhodobým herním tréninkem vytvoří široký herní potenciál herních odpovědí, z kterého může čerpat, případně alternovat či kompenzovat.

Všestrannost herního tréninku umožňuje a učí hráče, aby ve hře případně uplatňovali samovolným způsobem alternativní nebo kompenzační řešení svých určitých herních nedostatků. Aby použili náhradní řešení, svůj vlastní osobitý způsob řešení, svůj styl. V herní náročné všestrannosti je to někdy nabízená možnost, někdy i nutnost. Záleží na herních dispozicích hráče, pro jaké aktuální řešení se hráč v dané herní situaci rozhodne.

Tyto herní alternativy kondičně zaměřený trénink nemůže poskytnout.

 

KONFRONTACE TRÉNINKOVÝH PROGRAMŮ

TRADIČNÍ - INDIVIDUÁLNÍ

MODERNÍ - HERNÍ

skupina (20x sami)

kolektiv (20x spolu)

složená z částí

ze součástí

tvořená jednotlivci

jedinci

situace 1-0

minimálně 1-1

trénují jednotlivě

jednotně

fungují nezávisle na sobě

v závislosti na sobě

provádí činnost

součinnost                     

metoda analytická

metoda syntetická

zaměření kondiční, dovednostní

komplexní, herní

průběh naprogramovaný

nenaprogramovaný

bez kognice

s kognicí

bez vztahů

se vztahy

provedení samoúčelné

smysluplné

pohyb lineární

plošný

vedle sebe, na místě

proti sobě, v sobě

činnost automatická

flexibilní

lokomoce cyklická

cyklicko-acyklická

prostředí nerušené

rušené, deformační

emočně chudé

bohaté

 

KONDICE JE SLEPÁ DŘINA

TECHNIKA JE STROJOVÁ ŘEMESLNOST

HRA JE TVOŘIVÉ UMĚNÍ

II. VÍCEMÍČOVÉ  HRY

Vícemíčové hry, nebo-li pohybové hry s více míči, jsou originálními náročnými hrami nové dimenze. Vynikají svou herní intenzitou a hutností. Vyžadují vyšší tělesné, ale hlavně duševní nasazení a kondici. Zdůrazňuju duševní kondici! Vysoké mentální nároky. Ve vícemíčových hrách mají hráči možnost řešit souběžně více průběžně proměnlivých herních podnětů. Tím se kladou abnormálně vysoké nároky na periferní vnímání a kognitivní procesy vůbec. Ale též na emoční a volní. Průběh vícemíčových her je charakteristický také jejich častější a rychlejší proměnlivostí, ohromnou akčností. Hráče nutí k vyšší koncentrovanosti a „čtení hry“. Umožňují častější a mnohostrannější zapojení hráčů do hry, vytváří se více herních ohnisek. Hry jsou kooperačně náročné a vyžadují komunikaci mezi spoluhráči. Široká herní variabilita nabízí více kombinačních a tvůrčích možností a strategií. Ovládání (vedení, přihrávání, zpracování) dvou a více míčů ve hře klade na hráče neobvyklé, koordinačně a reakčně náročné dovednosti, především na zručnost. Ragbyový a úpolový charakter vícemíčových her se nejvíce blíží svou dynamikou hokejové hře. Jsou akční, v hráčích vyvolávají tvrdost, odolnost, důraz, nasazení a silné emoce. Vícemíčové hry jsou pro hráče nové a atraktivní! Jsou po všech stránkách efektivnějším tréninkovým prostředkem než klasické hry s jedním míčem.

Tyto hry hrajeme většinou s overbally (dále jen over). Jsou to lehké, malé, pružné, měkké nafukovací míče, určené většinou pro rehabilitaci a fitness. Pro naše hry jsou výhodné především pro to, že se dají z části vyfouknout a hráči je tak mohou nést v jedné ruce a tím se neomezují v pohybu (lokomoci) a umožňují tak uvolněný běh. Lze s nimi různě a snadno manipulovat v běhu, při přihrávce či zpracování, snadno se dají chytit do jedné ruky, v jedné ruce se mohou nést dva i více over.

Doporučuju hrát na travnaté ploše s vymezením herního prostoru např. šňůrou zafixovanou k zemi bodci ve tvaru skoby. Při vyšší náročnosti zadaného úkolu je vhodné zvětšit herní prostor, aby hráči měli možnost většího uvolnění a tak získat čas pro jeho splnění. Naopak při zvládnutí lehčího zadání je možné náročnost zvýšit zmenšením prostoru. Silovou náročnost lze docílit také hrou v kopci či písku, nebo hrát na znamení trenéra určitý časový úsek jen pohybem po jedné noze. Výhodou polovyfouknutých over je i to, že se v trávě neskutálí z kopce.

Škála obtížnosti  vícemíčových her je velmi široká a záleží jen na trenérech a jejich trenérských zkušenostech a citu, jak náročnou úroveň zvolí. Je zde však nutné podotknout, že by hráči měli v určité míře absolvovat i nadnáročně obtížné hry. V těchto hrách, i když se třeba minidružstvo (trojice) nedopracuje ke kýženému splnění cíle, má kladný vliv na rozvoj výkonnosti hráčů už i samotná příprava a pokus o jeho zvládnutí, i když třeba neúspěšný. Je též možné, že se složitá kooperace (či koordinace) zadaného úkolu ve vícemíčové hře může trénovat v odpočinkové fázi tréninku bez pohybu a odporu, jen v samotných minidružstvech (trojicích).

Vícemíčové hry jsou předstupněm her multimentálních.

Ukázky vícemíčových her

Níže uvedené hry hrajeme  3x 3-3 (3-3 a 3-3 a 3-3), družstva mohou být i čtyřčlenná, všichni na jedné ploše.

Každá hra 3-3 se hraje s více over, nejlépe stejné barvy (např. 3-3 se 3 červenými over, 3-3 se 3 žlutými over a 3-3 se 3 modrými).

Hráči o míče hrají úpolově (ragbyově), tzn. že se mohou shazovat, chytat od ramen níže (ne za krk a hlavu!). Jsou zakázány údery, kopy, žduchání. Shozený hráč s over jej pouští.

Přihrávat si mohou libovolně, ale bod pro družstvo platí jen při úplném splnění zadání.

Jsem si vědom možné náročnosti popisu her a že by byla vhodná DVD ukázka. Ale momentální situace mi to dost dobře nedovoluje :-(.

Vedení over, 3 over

  • Vedení, hráč se 2 over žongluje, body = počet žonglů
  • Vedení, hráč se 2 over, nadhodí over levou, z pravé přechytí (za zády) druhý over do levé a chytí nadhozený do pravé, body = počet nadhozů
  • Vedení, hráč se 2 over oba současně nadhodí a přechytne je do druhých rukou, body = počet přechycení
  • Vedení, hráč se 2 over oba současně nadhodí, jeden over chytí do druhé ruky a druhý si nohou nadkopne a též chytí do obrácené ruky, body = počet kopů
  • Vedení, hráč se 2 over oba současně nadhodí, provede otočku a oba over chytí, body = počet otoček
  • Vedení, hráč se 2 over jeden nadhodí a druhým se dotkne země a chytí nadhozený
  • Vedení, hráč se 2 over oba nadhodí, dotkne se rukou země a oba over chytí, body = počet doteků
  • Vedení, hráč se 2 over přeskočí jednoho ze svých klikujících spoluhráčů, body = počet přeskoků
  • Vedení, hráč se 2 over přeskočí s roznožením jednoho ze svých spoluhráčů, který proti němu dělá kotoul vpřed
  • Vedení, hráč se 3 over provede obrat a dotkne se over země, body počet obratů s doteky země

Přihrávaná se 3 over

  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně jednomu ze svých spoluhráčů
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over současně 1 míč přihrává spoluhráči a druhý nadhazuje, tleskne a chytí jej do druhé ruky
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně po jednom dvěma svým spoluhráčům
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně jednomu ze svých spoluhráčů mezi dvěma soupeři („do uličky“)
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně dvěma svých spoluhráčů, z toho jednomu z nich mezi dvěma soupeři („do uličky“)
  • Přihrávaná, bod = zpracovávající hráč s 1over nadhodí těsně před zpracováním svůj over, zpracuje od spoluhráče a teprve pak chytí svůj nadhozený over (má dva over)
  • Přihrávaná, bod = hráč s 1 over jej těsně před zpracováním přihrávaného over hodí na zem, zpracuje od spoluhráče přihrávaný a zvedne svůj over
  • Přihrávaná, bod = zpracovávající hráč s 1over nadhodí těsně před zpracováním svůj over, zpracuje od spoluhráče a hned mu jej vrátí a chytí svůj nadhozený
  • Přihrávaná, bod = hráč A se 2 over je oba nadhodí těsně před zpracováním přihrávaného jednoho over od spoluhráče B, zpracuje přihrávaný over, okamžitě jej vrací a chytá své dva over. Hráč B po své přihrávce na A provede otočku a chytí zpět vrácený over od A
  • Hráč se 3 over má v levé 1 a v pravé 2 over. Levou nadhodí jeden, pravou obtočí kolem těla (pod nohou) a do levé předá jeden ze dvou over, pak současně levou a pravou přihraje dvěma spoluhráčům po jednom over (jednomu oba) a chytí svůj nadhozený over
  • Přihrávaná, bod = hráč A s 1 over přihrává na spoluhráče B, B těsně před zpracováním (současně) svůj over přihrává na spoluhráče C a zpracuje přihrávku od A
  • Přihrávaná, bod (gól) = hráč se 2 over přihrává oba současně spoluhráči, který má v držení třetí over, který současně přihrává na třetího spoluhráče
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně dvěma svým spoluhráčům v situaci, kdy i jeden z jeho spoluhráčů má v držení třetí over, který jej současně přihrává na třetího hráče, který neměl žadný over a zpracovává dva současně od dvou svých spoluhráčů
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně dvěma svým spoluhráčům, jeden over však přihrává klasicky a druhý zadovkou za tělem
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně jednomu spoluhráči, ale vždy jen daným směrem, např. vždy jen směrem k trenérům, nebo z kopce dolů
  • Přihrávaná, bod = všichni tři spoluhráči mají po jednom over a současně si je přihrají „do trojúhelníku“
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over je oba přihrává spoluhráči s jedním over, který svůj over před zpracováním dvou over nadhodí, zpracuje oba, přihraje je zpět a chytí svůj nadhozený over
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over je oba přihrává spoluhráči s jedním over, který svůj over před zpracováním dvou over nadhodí, zpracuje oba, přihraje zpět hráči jen jeden over a do volné ruky chytí svůj nadhozený over
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over je oba přihrává spoluhráči s jedním over, který svůj over před zpracováním dvou over nadhodí, zpracuje oba, a oba přihrává po jednom svým dvěma spoluhráčů a chytí svůj nadhozený over
  • Přihrávaná, bod = všichni tři spoluhráči mají po jednom over, dva z nich přihrávají své over na třetího, který současně svůj nadhodí, zpracuje dva přihrané over, přihraje je zpět svým spoluhráčům a chytí svůj nadhozený
  • Přihrávaná, bod = všichni tři spoluhráči mají po jednom over, dva z nich přihrávají své over na třetího, který současně svůj nadhodí, zpracuje dva přihrané over, přihraje je s výměnou svým dvěma spoluhráčům a chytí svůj nadhozený
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over provede 1x žongl a potom provede jedno z výše určených zadání přihrávky pro hráče se 2 over
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over nadhodí over levou, z pravé  přechytí (za zády) druhý over do levé a chytí nadhozený do pravé a potom provede jedno z výše určených zadání přihrávky pro hráče se 2 over
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over oba současně nadhodí a přechytne je do druhých rukou a potom provede jedno z výše určených zadání přihrávky pro hráče se 2 over
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over oba současně nadhodí, jeden over chytí do druhé ruky a druhý si nohou nadkopne a též chytí do obrácené ruky a potom provede jedno z výše určených zadání přihrávky pro hráče se 2 over
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over oba současně nadhodí, provede otočku a oba over chytí a potom provede jedno z výše určených zadání přihrávky pro hráče se 2 over

Vyměňovaná se 3 over

  • Vyměňovaná, bod = dva spoluhráči mající po jednom over si je přihrávkou současně vzájemně vymění
  • Vyměňovaná, bod = dva spoluhráči mající po jednom over si je přihrávkou současně vzájemně vymění mezi dvěma soupeři („do uličky“)
  • Vyměňovaná, bod = všichni tři spoluhráči mají po jednom over, dva z nich si je vzájemně přihrávkou vymění a současně třetí spoluhráč svůj over přihrává navíc na jednoho ze dvou spoluhráčů
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně spoluhráči, který má v držení třetí over a který současně přihrává hráči, který mu přihrál dva over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně dvěma svým spoluhráčům v situaci, kdy i jeden z jeho spoluhráčů má v držení třetí over, který jej současně přihrává na hráče, který přihrával dva over
  • Vyměňovaná, bod = hráč A mající 2 over současně jeden z nich nadhazuje, a druhý over přihrává (vyměňuje) se spoluhráčem B, který mu přihrává svůj. Hráč A zpracuje over od spoluhráče do ruky, která nadhazovala a chytá svůj nadhozený over do druhé ruky (nadhazuje-li levou, chytá do pravé ruky či naopak)  
  • Vyměňovaná, bod = hráč A se 2 over (každý v jedné ruce) přihrává jeden over spoluhráči B, který mu přihrává svůj over. Hráč A po přihrávce přechytne svůj druhý over do přihrávající ruky (za tělem, pod nohou) a po té chytí přihrávaný od B
  • Vyměňovaná, bod = dva spoluhráči mající po jednom over si je přihrávkou současně vzájemně vymění tak, že po odhodu oba provedou otočku a chytí přihrávaný over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over provede 1x žongl a potom provede jedno z výše určených zadání výměny pro hráče se 2 over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over nadhodí over levou, z pravé  přechytí (za zády) druhý over do levé a chytí nadhozený do pravé a potom provede jedno z výše určených zadání výměny pro hráče se 2 over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over oba současně nadhodí a přechytne je do druhých rukou a potom provede jedno z výše určených zadání výměny pro hráče se 2 over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over oba současně nadhodí, jeden over chytí do druhé ruky a druhý si nohou nadkopne a též chytí do obrácené ruky a potom provede jedno z výše určených zadání výměny pro hráče se 2 over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over oba současně nadhodí, provede otočku a oba over chytí a potom provede jedno z výše určených zadání výměny pro hráče se 2 over

Přihrávaná s 5 over

  • Přihrávaná, bod = hráč se 3 over přihrává současně jednou rukou 2 over jednomu a druhou rukou 1 over druhému spoluhráči
  • Přihrávaná, bod = hráč se 3 over (2 over v jedné a 1 over ve druhé ruce) nadhodí jeden over v ruce se dvěma over, následně přihraje současně dvěma svým spoluhráčům po 1 over a chytí svůj nadhozený
  • Přihrávaná, bod = hráč se 3 over (2 over v jedné a 1 over ve druhé ruce) nadhodí každou rukou po 1 over, přihraje zbývající třetí over spoluhráči a chytí své dva nadhozené over do rukou, které je nadhodily
  • Přihrávaná, bod = všichni 3 spoluhráči po 1 over si přihrají současně do trojúhelníku
  • Přihrávaná, bod = hráč se 2 over přihrává současně svým dvěma spoluhráčům a současně jeden z nich mající svůj over jej přihrává na spoluhráče, který neměl žádný over a zpracovává poté 2 over
  • Přihrávaná, bod = všichni tři spoluhráči mají po jednom over, dva z nich přihrávají své over na třetího, který současně svůj nadhodí, zpracuje dva přihrané over, přihraje je zpět svým spoluhráčům a chytí svůj nadhozený
  • Přihrávaná, bod = všichni tři spoluhráči mají po jednom over, dva z nich přihrávají své over na třetího, který současně svůj nadhodí, zpracuje dva přihrané over, přihraje je s výměnou svým dvěma spoluhráčům a chytí svůj nadhozený

Vyměňovaná, 5 over

  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over přihrává současně svým dvěma spoluhráčům a současně od jednoho z nich zpracovává jeho over
  • Vyměňovaná, bod = dva spoluhráči mající oba po 2 over si je vymění
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over přihrává současně dvěma svým spoluhráčům a současně mu oba přihrávají své over, které zpracuje

Provedení přihrávky

Ve výše uvedených hrách lze ztížit náročnost koordinace při přihrávání jednoho over:

  • Nadhodit rukou a přihrát kopem nohou
  • Přednožit a rukou přihrát pod přednoženou nohou
  • Za zády přihrát pravou rukou do leva
  • Zadovkou zapažením

Při současném přihrávání dvou over. Jeden over přihrávat rukou a druhý současně:

  • Nadhodit rukou a přihrát kopem nohou
  • Přednožit a rukou přihrát pod přednoženou nohou
  • Za zády přihrát pravou rukou do leva

Zpracování přihrávky

Lze ztížit také náročnost koordinace při zpracování. Jeden přihrávaný over zpracovat:

  • oběma rukama za zády (provést obrat do směru přihrávky)
  • jednou rukou pod přednoženou nohou
  • v kleku (sedu)
  • po protečování (na jeden dotek prodloužení) rukou na dalšího spoluhráče, který až pak pevně zpracuje

Jeden přihrávaný over nejdříve zpracovat:   

  • na nohu a pokopnout si jej do ruky
  • na hlavu a hlavičkovat do ruky

Při výjimečném zpracování dvou over zpracovat současně jeden over do ruky a druhý:

  • na nohu a pokopnout si jej do ruky
  • na hlavu a hlavičkovat do ruky

Driblink + over

Hraje se na pevném povrchu, přísně dodržovat „ragbyová“ pravidla!

Hráči s over (včetně driblujícího) mohou být napadáni úpolově

  • s basket. míčem driblink, ve hře jsou navíc 3 over, bod = driblující hráč si vymění míč se spoluhráčem mající 2 over
  • s basket. míčem driblink, ve hře je navíc 1 over, body = driblující hráč má i over a počet přechycení  over z levé ruky a opačně při driblinku

 

 „Kopaná“ +  over

Hráči s over (včetně hráče s míčem na kopanou a over) mohou být napadáni úpolově

  • hraje se „kopaná“ s míčem na kopanou, ve hře jsou navíc 3 over, bod = výměna mezi hráčem se 2 over a spoluhráčem s míčem na kopanou
  • hraje se „kopaná“ s míčem na kopanou, ve hře jsou navíc 3 over, hráč vedoucí míč fotbalově má i 2 over a současně:
    • žongluje, body = počet žonglů
    • nadhodí over levou, z pravé přechytí (za zády) druhý over do levé a chytí nadhozený do pravé, body = počet nadhozů
    • oba současně nadhodí a přechytne je do druhých rukou, body = počet přechycení

 

Vícemíčové hry se třemi družstvy o společné over:

Dvě varianty při přibližném počtu 18 hráčů:

  1. 2x 3-3-3 (3-3-3 a souběžně na stejné ploše další hra 3-3-3)
  2. 3x 2-2-2 (souběžně na stejné ploše 2-2-2 a 2-2-2 a 2-2-2)

Každá hra má své barevně odlišené over.

Přihrávaná 2-2-2 s 5 over

  • Přihrávaná, bod = hráč se 3 over (2 over v jedné a 1 over ve druhé ruce) nadhodí každou rukou po 1 over, přihraje zbývající třetí over spoluhráči a chytí své dva nadhozené over do rukou, které je nadhodily
  • Přihrávaná, bod = hráč se 3 over (2 over v jedné a 1 over ve druhé ruce) nadhodí jeden over v ruce se 2 over, následně přihraje zbývající 2 over svému spoluhráči a chytí svůj nadhozený

Vyměňovaná 2-2-2 s 5 over

  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over přihrává oba současně spoluhráči, který má v držení třetí over a který současně přihrává hráči, který mu přihrál dva over
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over si vyměňuje 1 over se spoluhráčem, který má též 2 over a ten si s ním vyměňuje také 1 over

Vyměňovaná 3-3-3 se 7 over

  • Vyměňovaná, bod = dva spoluhráči mající oba po 2 over si je vymění
  • Vyměňovaná, bod = hráč se 2 over přihrává současně dvěma svým spoluhráčům a současně mu oba přihrávají své over, které oba zpracuje.

 

III. HERNÍ UMĚNÍ  (UMĚNÍ HRÁT)

Um a umění

Rozlišujme pojmy um a umění.

„Umění neprodukuje viditelné. Umění činí viditelným neviditelné“ (Paul Klee). Jinými slovy umění dokáže zviditelnit neviditelné. Umění se zabývá neviditelným.

Um je prostý základ, umění jeho vyšší dimenze. Um jsou bezmyšlenkovitě nabiflované znalosti a dovednosti. Umění jsou smysluplně pochopené znalosti a dovednosti, Dalo by se obecně říci, že um je konkrétnost a umění je abstraktnost. Fenoménem, který povyšuje um na umění jsou duševní a duchovní stránky osobnosti, neviditelné stránky každého jedince. Umění je oduševnělý um. Tato schopnost oduševnělosti je u každého jedince zcela jiná,  jedinečná, osobitá a originální.  

Herní um

Hra je v našem tradičním pojetí chápána pořád především jako tělesná, svalová, fyziologická, pohybová a mechanická činnost. S důrazem na tělesnou stránku hry. Na tělesnou kondici, dovednosti a techniku. Na herní um. Um je strohá strojová řemeslnost, se snahou nadrilovat detailní, uniformní, neměnnou (uzavřenou, fixní) ideální techniku jednotlivostí na bázi tělesné kondice. Hra založená na herním umu - tak by se dala nazvat tradiční hra dnešní doby v tuzemsku. Hra, která je pochopitelně produktem našeho tradičního tréninku dětí, to je na tréninku v hlavním období zaměřeném především na „herní“ činnosti jednotlivce (situace 1-0), v přípravném období na tréninku s dominantním akcentem na tělesnou kondici. S propagací jednotlivostí, individualizace, se zdokonalováním detailů jednotlivostí.

Herní umění (umění hrát)

Jestliže cíleně zakomponujeme do herního děje ony duševní a duchovní procesy, blížíme se k hernímu umění. Herní umění je vyšší sféra pohybové hry. Hráč oplývající herním uměním dokáže ve hře zviditelnit své myšlení. Hra pod vlivem herního umění je tvůrčí, konstruktivní, vyspělá, inteligentní, ale na druhou stranu současně podpořená patřičnými funkčními dovednostmi, vychází z otevřenosti (proměnlivosti) techniky dovedností i odpovídající tělesné kondice.  Herní umění by se dalo chybně zaměnit za herní inteligenci. Ale herní inteligenci chápeme čistě jako herní myšlení, bez dalších doplňujících složek herního výkonu Naproti tomu herní umění je sladěný komplex jak duševních, tak i tělesných schopností a dovedností. Opět zde nemohu nezmínit čínskou filozofii jin a jang o jednotě protikladů. V tomto smyslu zde fungují pohyb a myšlení, dva protiklady, které jeden bez druhého v kvalitní pohybové hře nemohou existovat. Vzájemně se propojují, podporují a doplňují. Vůdčí a klíčovou roli v tomto komplexu však hrají duševní, respektive mentální (rozumové) procesy. Duševní procesy jsou ovlivnitelné, natrénovatelné. Je však nutné se jim vědomě, včas a dlouhodobě zabývat a rozvíjet.

Multimentální pohybová hra

Klasická pohybová hra vyžaduje po hráčích základní herní mentální schopnosti. Vícemíčová hra tyto mentální nároky násobí, je o úroveň výš. A multimentální pohybová hra stojí ještě o stupeň výš, klade na hráče extrémní mentální (multimentální) výzvy.

Multimentální pohybová hra je nový originální tréninkový prostředek. Vědomě a cíleně se zaměřuje na dosud zcela přehlíženou mentální složku. Je to duální hra. Hrají se dvě hry současně, v sobě. Je integrací pohybové hry a mentální hry.

POHYBOVÁ HRA      x      MENTÁLNÍ HRA     =      HERNÍ UMĚNÍ

                                (tělesné a duševní složky)   x       (mentální složka)     =  (multimentální pohybová hra)

Zatímní tréninková praxe funguje tak, že zefektivnit tréninkový proces se snažíme pouze v oblasti tělesného rozvoje. Rezervy sportovního tréninku však hledejme především v oblasti duševní, mentální kondice. Zde je ohromný skrytý zdroj vyšší výkonnosti a tím pádem další možnosti sportovního vývoje. Zvláště u dětí, které, jak už bylo několikrát zmíněno, mají jedinečné předpoklady se duševně (mentálně) rozvíjet, kdy jejich centrální nervový systém (CNS) je na tento způsob zátěže optimálně připraven, očekává jej. Tak, jako si např. Jaromír Jágr přidává ve hře zátěžovou vestu, tělesnou zátěž, tak podobně i dítě může ve hře přijmout zátěž, mentální zátěž. Dostává se do přetížení, které však není škodlivé. Je to zdravé přetížení!

Základ multimentální pohybové hry tvoří pohybová (vícemíčová) hra. A souběžně v ní probíhá hra (úkoly) mentální. Už jen samotná pohybová hra vyžaduje na aktérech vysoké mentální nároky. Vícemíčové hry tyto mentální nároky ještě navyšují. Ovšem zakomponováním speciálního mentálního úkolu (mentální hry) do pohybové (vícemíčové) hry se mentální nasazení hráčů radikálně zvyšují. Hráči jsou pod časoprostorovým a tělesným (úpolovým) tlakem soupeře v pohybové hře nuceni řešit paralelně i mentální hru, respektive její mentální výzvy. Na dětský mozek jsou tak kladeny vysoké kooperační nároky mezi pohybovým a mentálním sladěním multimentálního herního výkonu. Vyvíjející se CNS mladého hráče se tím dostává do zcela pro něj nové psychomotorické dimenze.

U mladých hráčů, kteří s touto metodou začínají je v praxi názorně vidět, kdy přemýšlejí (přestávají hrát, nepohybují se, usilovně přemýšlejí) nebo když „pouze“ hrají (přestávají myslet, hrají uvolněně, spontánně). Postupně se ony jednotlivé fáze zkracují a hráči tak ve hře mohou rychleji a operativněji přepínat z čistě mentální fáze do herní a naopak. Mozek mladého hráče se přizpůsobuje vysoce náročným herním situacím multimentálního tréninku. Mozek se stává herně plastičtější, výkonnějším.

Multimentální hry jsou určené hlavně do suché přípravy, do obecného rozvoje tělesných a duševních složek hry.  Lze je ovšem v omezené míře použít i jako zpestření ve speciální přípravě na ledě.

Dnešní aktivní hráčská „dlouhověkost“ mnohých starších hráčů už není dílem jejich tělesné kondice. Hrají na vysoké úrovni především proto, že kromě zlepšených regeneračních možností mohou čerpat ze své kondice duševní  Ta se tak rychle jako kondice tělesná nevytrácí. Při své hře využívají nabyté bohaté herní zkušenosti.

Multimentální hra je velmi vítaná i pro rodiče sportujících dětí. Ti v dnešní době preferují více vzdělání svých potomků než sport. Taková hra však zdravě rozvíjí právě i mentální oblast jejich dětí, a to na půdorysu pohybové hry. Může se tak rozbíjet zakořeněný předsudek, že hráči mají v hlavě jen balón.

Moderní trénink kolektivních her musí být prodchnutý herním duchem. Já jsem samozřejmě také pro detailní řešení tréninkových činností, ale herních činností. To znamená, aby každý trénovaný detail obsahoval pokud možno stopy komplexnosti, stopy hry popsané výše v kapitole Analýza pohybové hry. Detailuj hru! (Pro možná lepší porozumění to objasním ještě na příkladu: Detail člověka je každá jeho buňka. A každá tato jeho buňka obsahuje díky DNA stopy (zápis) jeho jedinečné komplexnosti, jeho osobitosti, celku). Jestliže takové tréninky, které obsahují tréninkové prostředky mající v sobě herní stopy, dokážeme dětem nabídnout, potom tyto herní tréninky mají šanci v dětech optimálním způsobem rozvíjet herní umění!

IV. UKÁZKY  MULTIMENTÁLNÍCH  HER

Hry hrajeme opět 3x 3-3 nebo v náročnější formě 2x 3-3-3, družstva mohou být i čtyřčlenná, všichni na jedné ploše. Hráči o over hrají úpolově (ragbyově). Shozený hráč s over jej pouští. Přihrávat si mohou libovolně, ale bod pro družstvo platí jen při úplném splnění zadání.

V multimentálních hrách dochází více ke sporným momentům než v obvyklých hrách. Na trenéry jsou tak kladeny vyšší nároky při řešení konfliktních situací. Jestliže se hrají tři hry souběžně, je vhodné, když každou jednu hru řídí jeden trenér. Navíc je účelné, když trenéři předem hráče upozorní na tyto sporné momenty, a že se od nich očekává jejich fair play řešení.

Multimentální hry řadíme do tréninku v době, kdy jsou hráči ještě soustředění a neunavení, protože jsou pro ně velmi náročné na koncentraci. Následující hry vyžadují od trenérů důkladné vysvětlení pravidel svým hráčům. Avšak i ono náročnější teoretické vysvětlování hry nutí hráče k vyššímu přemýšlení nad hrou. V hráčích tak vyvolává určitý ideomotorický trénink.

Přihrávaná s 1 over + mentální úkol

  • Přihrávaná + slovní fotbal

Hráč s over před přihrávkou spoluhráči zařve slovo a přihraje. Na to hráč po zpracování naváže odpovídajícím slovem, to znamená, že před další přihrávkou řve slovo začínající písmenem, kterým končilo slovo, které řval přihrávající hráč. Takto to pokračuje.

  • Přihrávaná + dvě slova

Hráč s over před přihrávkou spoluhráči zařve slovo, na které on sám ještě naváže druhé slovo začínající písmenem, na které končilo jeho první slovo. Potom teprve přihrává. Zpracující spoluhráč opět naváže slovem začínající posledním písmenem druhého slova spoluhráče a řve své druhé slovo začínající písmenem jeho prvního slova. Pak přihrává.

  • Přihrávaná + různá délka slova

Hráč s over řve slovo o daném počtu písmen, jehož počet písmen mu svým počtem prstů na jedné či obou rukách ukazují spoluhráči, kterému jednomu z nich bude nakonec hráč s over přihrávat. Pak teprve může přihrát onomu spoluhráči a situace se opakuje.

  • Přihrávaná + rostoucí počet příjmení

Hráč s over před přihrávkou řve příjmení známého hokejisty a přihrává. Zpracující hráč jej opakuje a přidává své příjmení dalšího hokejisty. Pak přihrává. Další zpracující opakuje již dvě předešlá příjmení a přidává nové, třetí. Takto to roste. Vyhrává družstvo, které ve hře nepřerušené uvedlo delší seznam příjmení.

  • Přihrávaná + doplň slovo

Přihrávající hráč při přihrávce řve slabiku. Spoluhráč po zpracování musí doplnit druhou slabiku do smysluplného dvojslabičného slova. Potom opět řve první libovolnou slabiku, aby na ni mohl další spoluhráč navázat slabiku. Začínající slabiky či slova se nesmí opakovat.

  • Přihrávaná + vznikající slovo

Trenér řekne libovolné písmeno, na které se snaží hráč s over navázat další písmeno s cílem, aby vznikalo slovo. Hráč s over pak řve dvě písmena a přihrává. Zpracující se opět snaží už dvě písmena rozšířit o třetí, které se blíží určitému slovu. Řve tři písmena a přihrává. Atd. Když míč získá soupeř, začíná se opět od trenérem určeného písmene (aby se hráči předem nemohli domluvit na určitém slově). Vyhrává družstvo, které má slovo o více písmenech.

  • Přihrávaná + adekvátní „střih“

Hráč s over před přihrávkou ukáže „kámen, nůžky nebo papír“ Zpracující hráč provede po odhodu přihrávajícího takový „střih“, aby porazil „střih“ přihrávajícího a pak teprve zpracoval over.

  • Přihrávaná + „stříh“ přihrávajícího

Hráč s over po přihrávce spoluhráči provede „stříhání“, což znamená, že současně svýma dvěma rukama ukáže „kámen, nůžky nebo papír“, kdy pravá nebo levá ruka vyhrává toto „stříhání“. To je znamení pro dalšího zpracujícího. Když vyhrává levá ruka, chytá míč do levé ruky, když pravá tak do pravé. Takto pokračují. Vyhrává družstvo, které si vícekrát přihrálo dle „stříhání“ do správné ruky.

  • Přihrávaná + „stříh“ s nadhozením

Hráč s over jej nadhodí, ukáže „stříháním“, která jeho ruka vyhrává (levá nebo pravá), chytí zpět nadhozený over a pak přihrává. Zpracující musí chytit over do levé či pravé ruky, podle toho, která strana (ruka) vyhrála „stříhání“ u přihrávajícího. Po zpracování správnou rukou opět nadhazuje, „stříhá“, chytá zpět nadhozený a přihrává.

  • Přihrávaná + kooperace ve „střihu“

Hráč přihrává spoluhráči, který ze všech spoluhráčů ukáže vítězný střih.

  • Přihrávaná + početní příklad

Přihrávající řve s přihrávkou jednoduchý početní příklad. Je-li výsledek sudý, zpracování spoluhráče je do pravé ruky, je-li výsledek lichý, chytá přihrávku do levé ruky.

Přihrávaná se 3 over + mentální úkol

  • Přihrávaná + slovní fotbal

Hráč se 2 over před přihrávkami obou over jednomu svému spoluhráči zařve slovo, na které hráč po zpracování naváže odpovídajícím slovem, to znamená, že před další přihrávkami obou over řve slovo začínající písmenem, kterým končilo slovo, které řval přihrávající hráč. Takto to pokračuje.

  • Přihrávaná + pamatuj si kdo přihrával

Přihrává hráč se 2 over spoluhráči. Zpracující hráč před další přihrávkou řve jméno hráče, který mu přihrál a přihrává. Další hráč zpracuje a opět před další přihrávkou dvou over opakuje první jméno a jméno hráče, který mu přihrál. Takto to roste. Při hře 3-3 se jména mohou opakovat, ale je nutné zachovat pořadí jmen.

  • Přihrávaná + vzpažení s následnou přihrávkou

Přihrává hráč se 2 over dvěma spoluhráčům. Po přihrávce přihrávající vzpaží jednu paži. Ten hráč, který ze vzpažené ruky přijal over navíc přihrává dál na hráče, který pak zpracuje druhý over.

  • Přihrávaná + stříh s následnou přihrávkou

Přihrává hráč se 2 over dvěma spoluhráčům. Po přihrávce přihrávající „stříhne“ Ten hráč, který z vítězné ruky ze stříhání přijal over navíc přihrává dál na hráče, který pak zpracuje druhý over

Vyměňovaná se 3 over + mentální úkol

  • Vyměňovaná + sudé – liché číslo

Dva spoluhráči, kteří mají oba po jednom over si je vymění. Po odhodu oba zařvou libovolné číslo a současně poslouchají hlášené číslo spoluhráče, na které vzájemně reagují tak, že řval-li spoluhráč číslo liché, chytá hráč vyměňovaný over do levé, je-li číslo sudé tak do pravé ruky. Svá čísla volí vždy různá.

  • Vyměňováná + součet prstů

Dva spoluhráči, kteří mají oba po jednom over si je vzájemně přihrají. Po odhodu však oba odhazující rukou ukážou počet prstů a do té samé ruky chytí vyměňovaný over od spoluhráče. Oba po zpracování (ale před další přihrávkou či výměnou) musí zařvat součet prstů svých a spoluhráče. Ukazují vždy různé počty.

  • Vyměňovaná + číslo dresu

Hráč A se 2 over přihrává oba současně spoluhráči B, který má v držení třetí over a který současně přihrává hráči, který mu přihrál dva over. Hráč A při svých přihrávkách zařve číslo dresu známého hokejisty (v daném klubu, v reprezentaci apod.) a hráč B než opět přihraje, musí zařvat příjmení hráče, kterému číslo dresu patří.

Obměna: místo čísla řve hráč A početní příklad, jehož výsledek je číslem dresu známého hráče, např. řve 2x34 (4x17, 60+8 …) a hráč B na to řve Jágr (výsledek je 68).

  • Vyměňovaná + angličtina

Hraje se se třemi over různé barvy (žlutý, červený, modrý). Dva spoluhráči si vymění over. Hráč přihrávající světlejší over řve jednoduše přeložitelné české slovo do angličtiny, které hráč, který přihrával tmavší over ještě před zpracováním (nebo před další výměnou je lehčí verze) přeloží do angličtiny.

  • Vyměňovaná + stříhání

Hraje se se 3 over různé barvy (žlutý, červený, modrý). Dva spoluhráči si vyměňují over. Hráč přihrávající světlejší over v momentě přihrávky ukáže na přihrávající ruce „kámen, nůžky nebo papír“, na které vyměňující hráč s tmavším over reaguje po své přihrávce ale ještě před přijmutím světlejšího over ukázáním „střihu“, který poráží „střih“ hráče, který mu přihrával.

  • Vyměňovaná + signalizace rozhočího

Hraje se se třemi over různé barvy (žlutý, červený, modrý). Dva spoluhráči si vymění over. Hráč přihrávající světlejší over v momentě přihrávky ukáže libovolnou signalizaci rozhodčích (krosček, hákování, podražení, nedovolené bránění apod.), kterou vyměňující hráč s tmavším over před přijmutím světlejšího over slovně „přeloží“.

 

 
  • Přihrávaná + slovní fotbal

Hráč se 2 over před přihrávkami obou over jednomu svému spoluhráči zařve slovo, na které hráč po zpracování naváže odpovídajícím slovem, to znamená, že před další přihrávkami obou over řve slovo začínající písmenem, kterým končilo slovo, které řval přihrávající hráč. Takto to pokračuje.

 

  • Přihrávaná + pamatuj si kdo přihrával

Přihrává hráč se 2 over spoluhráči. Zpracující hráč před další přihrávkou řve jméno hráče, který mu přihrál a přihrává. Další hráč zpracuje a opět před další přihrávkou dvou over opakuje první jméno a jméno hráče, který mu přihrál. Takto to roste. Při hře 3-3 se jména mohou opakovat, ale je nutné zachovat pořadí jmen.

 

  • Přihrávaná + vzpažení s následnou přihrávkou

Přihrává hráč se 2 over dvěma spoluhráčům. Po přihrávce přihrávající vzpaží jednu paži. Ten hráč, který ze vzpažené ruky přijal over navíc přihrává dál na hráče, který pak zpracuje druhý over.

 

  • Přihrávaná + stříh s následnou přihrávkou

Přihrává hráč se 2 over dvěma spoluhráčům. Po přihrávce přihrávající „stříhne“ Ten hráč, který z vítězné ruky ze stříhání přijal over navíc přihrává dál na hráče, který pak zpracuje druhý over

 

Vyměňovaná se 3 over + mentální úkol

 

  • Vyměňovaná + sudé – liché číslo

Dva spoluhráči, kteří mají oba po jednom over si je vymění. Po odhodu oba zařvou libovolné číslo a současně poslouchají hlášené číslo spoluhráče, na které vzájemně reagují tak, že řval-li spoluhráč číslo liché, chytá hráč vyměňovaný over do levé, je-li číslo sudé tak do pravé ruky. Svá čísla volí vždy různá.

 

  • Vyměňováná + součet prstů

Dva spoluhráči, kteří mají oba po jednom over si je vzájemně přihrají. Po odhodu však oba odhazující rukou ukážou počet prstů a do té samé ruky chytí vyměňovaný over od spoluhráče. Oba po zpracování (ale před další přihrávkou či výměnou) musí zařvat součet prstů svých a spoluhráče. Ukazují vždy různé počty.

 

  • Vyměňovaná + číslo dresu

Hráč A se 2 over přihrává oba současně spoluhráči B, který má v držení třetí over a který současně přihrává hráči, který mu přihrál dva over. Hráč A při svých přihrávkách zařve číslo dresu známého hokejisty (v daném klubu, v reprezentaci apod.) a hráč B než opět přihraje, musí zařvat příjmení hráče, kterému číslo dresu patří.

Obměna: místo čísla řve hráč A početní příklad, jehož výsledek je číslem dresu známého hráče, např. řve 2x34 (4x17, 60+8 …) a hráč B na to řve Jágr (výsledek je 68).

 

  • Vyměňovaná + angličtina

Hraje se se třemi over různé barvy (žlutý, červený, modrý). Dva spoluhráči si vymění over. Hráč přihrávající světlejší over řve jednoduše přeložitelné české slovo do angličtiny, které hráč, který přihrával tmavší over ještě před zpracováním (nebo před další výměnou je lehčí verze) přeloží do angličtiny.

 

  • Vyměňovaná + stříhání

Hraje se se 3 over různé barvy (žlutý, červený, modrý). Dva spoluhráči si vyměňují over. Hráč přihrávající světlejší over v momentě přihrávky ukáže na přihrávající ruce „kámen, nůžky nebo papír“, na které vyměňující hráč s tmavším over reaguje po své přihrávce ale ještě před přijmutím světlejšího over ukázáním „střihu“, který poráží „střih“ hráče, který mu přihrával.

 

  • Vyměňovaná + signalizace rozhočího

Hraje se se třemi over různé barvy (žlutý, červený, modrý). Dva spoluhráči si vymění over. Hráč přihrávající světlejší over v momentě přihrávky ukáže libovolnou signalizaci rozhodčích (krosček, hákování, podražení, nedovolené bránění apod.), kterou vyměňující hráč s tmavším over před přijmutím světlejšího over slovně „přeloží“.

 

Přihrávaná s 1 over ve 4 prostorech

Hřiště se rozčtvrtí pomocí šňůr a bodců.

 

 

 

            1

 

 

          2

 

 

            3

 

 

         4

 

  • Přihrávaná do všech 4 prostor

Spoluhráči si musí postupně přihrát do všech čtyř prostorů, aniž by jim to soupeř přerušil.

  • Přihrávaná ve všech 4 prostorech

Spoluhráči si musí postupně přihrát ve všech čtyřech prostorech. I když jim soupeř over odebere, mohou po opětovném získání pokračovat v přihrávkách v dalších prostorech.

  • Přihrávaná úhlopříčně

Spoluhráči získávají body pouze za úhlopříčnou přihrávku z prostoru do prostoru.

  • Přihrávaná střídavě úhlopříčně a podélně

Spoluhráči bodují jen přihrávkami, které se střídají úhlopříčně a podélně z prostoru do prostoru.

 

  • Přihrávaná reakčně úhlopříčně nebo podélně

Po přihrávce hráč „střihne“. Vítězí-li levá ruka, je to signál pro zpracujícího, že bude přihrávat úhlopříčně, vyhraje-li pravá ruka, zpracující bude přihrávat podélně.

  • Přihrávaná do prostoru, kde jsou pouze 2 hráči

Přihrávající boduje jen v případě, že přihraje do prostoru, kde jsou pouze dva hráči, ať už 2 spoluhráči, nebo spoluhráč a soupeř

Po přihrávce hráč „střihne“. Vítězí-li levá ruka, je to signál pro zpracujícího, že bude přihrávat úhlopříčně, vyhraje-li pravá ruka, zpracující bude přihrávat podélně.

 

  • Přihrávaná do prostoru, kde jsou pouze 2 hráči

Přihrávající boduje jen v případě, že přihraje do prostoru, kde jsou pouze dva hráči, ať už 2 spoluhráči, nebo spoluhráč a soupeř

 

Přihrávaná s 1 over v 9 prostorech

Hřiště se šňůrami rozdělí na 9 prostorů tak, jak se čte stránka.

 

 

 

             1

         

 

 

             2

            

           3

      

 

 

 

               4

 

 

 

            5

            6

 

 

           

                 7

 

 

 

             8

             9

 

  • Přihrávaná přes volné pole

Přihrávky a pohyb je volný, avšak bod je jen za přihrávku mezi dvěma spoluhráči přes volný prostor (např. z prostoru 1 do 3, 7 nebo 9, z prostoru 2 do 8 atd.)

  • Přihrávaná do „L“

Přihrávky a pohyb je volný, avšak bod je jen za přihrávku mezi dvěma spoluhráči do „L“,  to je jak se pohybuje šachový kůň (např. ze 7 do 2 či 6, ze 6 do 7 či 1, ze 4 do 9 či 3 atd.)

  • Přihrávaná přes spoluhráče

Bod se získá za přihrávku mezi dvěma spoluhráči přes prostor podél i úhlopříčně, ve kterém je třetí spoluhráč. Např. hráč přihrává z prostoru 4 přes prostor 5 ve kterém je spoluhráč na zpracujícího v prostoru 6, nebo z č. 9 přes prostor 5 se spoluhráčem do č. 1 na zpracujícího.

  • Přihrávaná počty + orientace,           

Trenér dává početní příklady přiměřené náročnosti, které si hráči musí spočítat a výsledek příkladu hráčům říká z kterého čísla prostoru a do kterého se má provést přihrávka a zpracování.

Např. 15-3  (výsledek 12), což znamená přihrávka z č. 1 do č.2 (nebo z č. 2 do č. 1).

Jiný příklad: 3x13, výsledek 39 = přihrávka z č.3 do č.9 (z 9 do 3).

  • Přihrávaná samostatné počty + orientace

Hráč s over řve početní příklad, který si spoluhráči i on sám musí spočítat a výsledek jim říká, z kterého čísla prostoru do kterého se má provést přihrávka a její zpracování.

Např. hráč řve 25+2 (výsledek 27), což znamená přihrávka z č. 2 do č. 7 (či naopak)

 

Přihrávaná se 3 over v 9 prostorech

  • Přihrávaná do dvou prostorů za sebou

Přihrávající hráč se dvěma over přihrává současně dvěma svým spoluhráčům po jednom over do prostorů za sebou buď podél (např. z prostoru č. 1 jednomu do č. 4 a druhému do č. 7, nebo z prostoru 6 do 5 a 4), nebo úhlopříčně (např. z 9 do 5 a 1, nebo ze 3 do 5 a 7).

  • Přihrávaná do prostorů dle výpočtu

Přihrávající hráč se dvěma over přihrává současně dvěma svým spoluhráčům po jednom over do prostorů, které napoví početním příkladem. Dvoumístný výsledek jsou čísla prostorů, do kterých bude spoluhráčům přihrávat. Např. řve 45 + 30 (výsledek 75) a přihrává do prostorů 7 a 5. Početní příklady může aktuálně měnit dle vývoje situace.

Uvedená nabídka multimentálních her je zde podle mého názoru sice široká, ale přesto určitě není zdaleka konečná. Daly by se na tomto principu postavit další konkrétní hry i z dalších oblastí. Je jen na trenérech samotných, zda se spokojí s danou nabídkou či se pokusí onu škálu her rozšířit o vlastní tvorbu.

 

Závěr

Věřím, že většina trenérů kolektivních sportů si uvědomuje, že v těchto našich herních sportech musí dojít k zásadním změnám v přípravě. Současně jsem přesvědčen, že při pochopení výše nabídnutých herních principů vícemíčových a multimentálních her, jejich zavedení a dlouhodobé používání v přípravě dětí se žádaných změn můžeme dočkat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist